Jakub - Muž, který zápasil s Bohem a stal se Izraelem
|
Čas čítania 2 min
|
Čas čítania 2 min
📖 „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh.“
(Jan 1:1)
Jakub nebyl hrdina od narození.
Nebyl bojovník jako Jozue. Ani prorok jako Mojžíš.
Byl lhář. Uchopil bratra za patu ještě na klíně – a celý život se snažil uchopit požehnání, které mu nepatřilo.
📖 Jeho jméno znamenalo „Podvodník“.
A celý život mu to jméno sedělo.
👉 Ale Bůh se specializuje na změnu identit.
Nevolá si dokonalé. Volá zlomené, tvrdohlavé, lhající lidi – a dělá z nich nositele smlouvy .
Tento blog není o ideálním muži.
Je o muži, který zápasil s Bohem .
A když Bůh skončil, už se nejmenoval Jakub, ale Izrael .
A právě v tom je naděje pro nás všechny.
🧍♂️ Jak Bůh mění podvodníka na otce dvanácti kmenů
✨ Jak zápas s Bohem v noci mění člověka navždy
🪧 Proč nové jméno znamená nový charakter a nový začátek
📖 Založeno na věčném Božím Slově , ne na lidských názorech
❤️ Napsáno člověkem, který byl zachráněn, uzdraven a přeměněn Ježíšem Kristem
🔥 Součást mise přinést víru a krásu do každého domova prostřednictvím silného křesťanského umění
Obsah
👶 D ve děti, dvě cesty
Jedna matka. Jeden porod. Dva bratři.
A přece - dva osudy, které se rozcházejí jako řeky po bouři.
Ezau vyšel první.
Silný, chlupatý, divoký. Muž lovů, muž lesa. Měl v rukou sílu, která mu patřila podle pořadí narození. Prvorozený.
👉 Ale hned za ním vyšel jeho bratr.
Jakub. Tichý. Nenápadný. Ale pevně držel Ezaua za patu - jako by už v klíně zápasil.
Jako by říkal:
🗣️ "Já nechci zůstat vzadu. Chci to, co má on."
🌀 Od dětství mezi nimi panovalo napětí.
Ezau - svobodný, impulzivní , žijící pro okamžik.
Jakub – přemýšlivý, trpělivý, ale i mazaný . Zatímco jeden lovil v horách, druhý vnímal ticho Božích příběhů u ohně ve stanu.
A pak přišel den zkoušky.
Ezau se vrátil domů - unavený, hladový, podrážděný.
A Jakub čekal. Měl hrnec čočky a nabídku, která navždy změní jejich příběh.
📖 „Prodej mi své prvorozenství.“
📖 „A Ezau pohrdl prvorozenstvím.“ (Genesis 25:34)
🔥 Jediná miska jídla – výměna věčného požehnání za krátkodobý komfort.
➡️ Ezau si nevážil duchovní věci. Neznal jejich cenu. Nechtěl je - protože ho v daný moment více zajímal hlad než dědictví.
➡️ Jakub toužil po Božím požehnání. Ale zatím ho hledal nesprávným způsobem – mazaností a manipulací.
⚖️ Ani jeden z nich nebyl připraven nést Boží slávu.
Ale Bůh se nedívá na začátek - On vidí konec.
Vidí srdce, které jednoho dne poklekne.
A Jákob, ten malý, tichý, zápasící za patu - bude ten, koho Bůh přejmenuje na Izrael .
💭 Otázka pro nás:
Čeho si víc vážíme? Dočasné pohodlí – nebo věčné dědictví?
Neopovrhujeme i my někdy tím, co má věčnou hodnotu, kvůli něčemu, co se dnes dobře vaří na ohni?